Za sovím houkáním

Byli jste s námi letos na jaře za sovami? Na 200 malých i velkých Pražanů ano. Letos jsme veřejnosti nabídli několik jarních termínů večerních procházek v Kunratické lese a nově také v Modřanské rokli, v oboře Hvězda a v Klánovickém lese. Zájem byl nečekaný a řadu zájemců jsme museli pro naplnění kapacity i odmítat. Samotná procházka večerním lesem je velký zážitek plný překvapení, a když se podaří rozhoukat sovy, tak zážitek na druhou. Dorazily k nám postřehy účastníků a některé si stojí za to přečíst.

„Už jste někdy slyšeli soví námluvy? Zažili jste ten zvláštní pocit při stmívání v lese, kdy se ozývají nejrůznější neznámé zvuky?
Tak zněla pozvánka na akci, kterou připravilo středisko ekologické výchovy Lesy hl. m. Prahy pro veřejnost. Tyto otázky jsem si položil i já. A protože jsem chtěl slyšet sovy a zažít něco zvláštního, vyrazil jsem i já vzhůru za sovím houkáním. Sešli jsme se v podvečer 24. 3. u vestibulu metra Roztyly. Zde nás již čekali zkušení lektoři manželé Andreskovi a také zástupce Lesů hl. m. Prahy pan Hrma s první sovou večera. Čenda, jak nám byla sova pálená představena, se tvářil naprosto nad věcí.
Po seznámení s programem večera a malým zasvěcením do říše sov jsme se vydali společně vstříc usínajícímu lesu, nebo spíše probouzejícímu se z celodenního náporu návštěvníků. Z počátku to se sovím houkáním nebylo tak valné. I přes snahu odborníků pomocí vábniček rozhoukat nějakého puštíka se nám ozýval pouze hlukový smog z přilehlé výpadovky na D1. Co naplat, přírodě člověk neporučí.
Vše se v dobré obrátilo hned za kopečkem za Thomayerovou nemocnicí. Po zahoukání na vábničku se ve chvíli ozval naštvaný puštík, který nám svým varovným houkáním dával najevo, že tady je jeho teritorium a ať si letíme houkat jinam. Úspěch byl korunován ještě varovným zahoukáním samičky puštíka, která nás nejspíše posílala také ke všem čertům. To byla taková milá tečka na závěr. Poté jsme se všichni rozloučili a vyrazili vstříc domovům, někdo hlídat své teritorium, jiný na námluvy…
Popřejme společně sovám do budoucna ať se jim v našich pražských lesích líbí a ať se jim ve zdraví podaří vychovat nové potomstvo.“
 

 
Pochvala taky vždy potěší, tentokrát ze ZŠ Jana Wericha:
„Dobrý den,
rád bych touto cestou poděkoval za nádherné akce, které se svými lektory připravujete. V březnu jsem s třídou absolvoval výpravu za netopýry do jejich zimoviště a večerní vábení sov v lesoparku Hvězda („soví houkání“ 28/3 a 30/3 2011). Akce měly velký úspěch u dětí i rodičů. Zejména večerní „dobrodružství“ se sovami bylo pro děti velkým zážitkem. Za to chci poděkovat paní Jenny Andreskové a jejímu muži Ing. Andreskovi. Tyto akce mají smysl, hodně dětem dávají a jsou tím nejlepším, co jsem zatím v různých nabídkách u mnoha organizací našel.“

Jan Křivanec (ZŠ Jana Wericha, Praha 6, Řepy, 5.C)