Seznam zvířat k adopci

Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy

Labuť velká – Ellie

Ellie se k nám dostala v roce 2017. Při přeletu nad jedním z pražských mostů narazila do tramvajového vedení a spadla na silnici. Do tramvajového vedení narazila hlavou a v důsledku nárazu oslepla. Pro většinu volně žijících živočichů by takové zranění nebylo slučitelné se životem – nebyli by schopni orientovat se v prostředí a trpěli by nadměrným stresem. Ellie se ale se slepotou vyrovnala. Naučila se najít si vše, co potřebuje, pomocí hmatu, k tomu jí navíc pomáhá i sluch. Najde si misku s potravou, bazén, ve kterém se ráda koupe, i suché místo k odpočinku.

Ellie má milou a přátelskou povahu a dobře snáší ostatní labutě. Brzy jsme toho začali využívat a přidávat k Ellie labutě, které se u nás zrovna léčí. Labutě totiž špatně snáší samotu a dřív se nám často stávalo, že nová labuť nechtěla přijímat potravu. Ellie tento problém vyřešila. Stala se z ní naše podpůrná labutí terapeutka. Přidáváme k ní zesláblé nebo zraněné dospělé labutě či osamocená mláďata. Ellie jim dělá psychickou oporu, a navíc jim i ukáže, kde je potrava a jak se jí (pro krmení labutí používáme granule pro vodní ptáky, které labutě z přírody neznají). Můžeme tak říci, že Ellie je plnohodnotnou členkou našeho týmu.

Chcete Ellie adoptovat?

Adoptivními rodiči labutě Ellie už jsou:

do 12/2022 Zuzka Lelková, Praha
do 12/2022 Jiří Štěpánek, Praha
do 12/2022 Radek Váňa, Mělník
do 1/2023 Věra Křečková, Praha
do 5/2023 Tereza Chládová, Praha

Vrána černá – Piškot

Piškota jsme přijali v roce 2016. Lidé na něj upozornili, protože obtěžoval kolemjdoucí. Jakmile jsme jej odchytili, byla nám příčina jeho chování jasná – Piškot měl na nohách přetržená poutka, bylo tedy zřejmé, že unikl ze zajetí. Krkavcovití jsou velmi inteligentní a snadno se dají ochočit, ba dokonce vycvičit. Mají ale sklon být silně teritoriální, a pokud jsou ochočení, nebojí se lidí a své teritorium si vehementně brání. Pokud je takový pták ochočen v mladém věku, je jeho ochočení většinou nevratné a znovu z něj “vychovat” divoké zvíře obvykle nelze. Proto už se Piškot nemůže vrátit zpátky do přírody. I nadále by obtěžoval nicnetušící lidi a mohl by je také napadat.

A proč se Piškot jmenuje Piškot? Protože miluje piškoty. A také spoustu jiného jídla, které si rád schovává do různých skrýší ve voliéře. Piškot je, stejně jako všichni zástupci čeledi krkavcovití, velmi chytrý a zároveň hravý. Miluje, když mu připravujeme různé kvízy a „bojovky“, které musí vyřešit, aby se dostal ke svačince.

Chcete Piškota adoptovat?

Adoptivními rodiči vrány Piškota už jsou:

do 11/2022 Richard Knobloch, Praha
do 12/2022 Jiří Štěpánek, Praha
do 12/2022 Veronika Vránová, Praha
do 12/2022 Michal a Plamena, Praha

Poštolka obecná – Athos, Porthos a Aramis

V záchranné stanici pečujeme o tři samečky poštolky obecné, které jsme přijali v letech 2013 a 2014. Všichni tři se k nám dostali ve velmi vážném stavu – jeden poštolčí samec měl popáleniny od elektrického vedení, další dva narazili do některé z prosklených ploch a utrpěli komplikované zlomeniny křídel. Sloupy elektrického vedení i nezabezpečené prosklené plochy se bohužel řadí mezi nejčastější původce závažných ptačích zranění. Ani jedna z našich poštolek už nikdy nebude létat natolik dobře, aby byla schopná přežít sama v přírodě. Protože se ale se svým osudem dál statečně perou, pojmenovali jsme je podle slavných románových postav – Athos, Porthos a Aramis.

Chcete Athose, Porthose nebo Aramise adoptovat?

Adoptivními rodiči poštolky Athose už jsou:

do 3/2023 Irena Řivnáčová, Praha

Adoptivními rodiči poštolky Porthose už jsou:

do 12/2022 Lenka Staňková, Nová Ves
do 7/2022 Denisa Rollová, Praha
do 10/2022 Jiří Štěpánek, Praha

Adoptivními rodiči poštolky Aramise už jsou:

do 12/2022 Tereza Juppová, Praha
do 12/2022 Franceska Adamson, Děčín
do 12/2022 Klára Sokolová, Praha

Puštík obecný – Rozárka a Emilka

Největší nebezpečí ze všech nástrah lidské civilizace představuje pro puštíky automobilová doprava. Většina zranění, s nimiž se se k nám tyto sovy dostávají, pochází právě ze střetů s auty. Oba naši trvale handicapovaní puštíci mají za sebou rovněž takový nepříjemný zážitek – Rozárka po nárazu do hlavy téměř oslepla, Emilka má zase trvale poškozené křídlo. Rozárka je s námi od roku 2015, Emilku jsme přijali v roce 2019. Obě sovy spolu žijí v jedné voliéře a pomáhají nám s opuštěnými nebo osiřelými sovími mláďaty, která se k nám do stanice dostávají v tzv. sezoně mláďat. Fungují jako chůvy a ukazují malým sovičkám, jak se chová správná sova.

Chcete Rozárku nebo Emilku adoptovat?

Adoptivními rodiči puštíka Rozárky už jsou:

do 12/2022 Sabina Sedláčková, Praha
do 12/2022 Klára Sokolová a Vítězslav Martiš, Praha
do 12/2022 Violka Hanáčková, Děčín

Adoptivními rodiči puštíka Emilky už jsou:

do 12/2022 Václav Šrámek, Praha
do 12/2022 Klára Sokolová a Vítězslav Martiš, Praha

Káně lesní – Fénix a Keira

Fénix je úplně prvním živočichem, kterého naše záchranná stanice přijala. Je u nás od roku 2012, kdy stanice v současné podobě začala fungovat. Fénixe srazilo auto a měl bohužel natolik komplikovanou zlomeninu křídla, že se jej přes veškeré naše úsilí nepodařilo zachránit a nakonec o křídlo přišel. Životu ve stanici však dobře přivykl a zajetí jej – podle toho, co můžeme sledovat – nestresuje. Když někdo z ošetřovatelů vstoupí do voliéry, Fénix ho nezapomene pozdravit, a pokud mu nikdo nezasahuje do jeho komfortní zóny, je spokojený a neplaší se. Dlouho byl ve voliéře sám, jen občas mu dělaly společnost jiné káně, které se v rozletové voliéře právě zotavovaly ze svých zranění. Až v roce 2019 k nám přišla Keira a byla to láska na první pohled. Pro nás ošetřovatele to sice samozřejmě nebylo patrné ihned, oni dva to ale nejspíš věděli velice rychle. 🙂 Vytvořili pár, a protože Keira se kvůli zraněním po srážce s autem také nemůže vrátit zpátky do přírody, už je nic nerozdělí.

Chcete Fénixe nebo Keiru adoptovat?

Adoptivními rodiči káně Fénixe už jsou:

do 12/2022 Michal Sláma, Dolní Břežany
do 12/2022 Týnka

Adoptivními rodiči káně Keiry už jsou:

do 12/2022 Lenka Kupková, Praha
do 12/2022 Martina Hejkrlíková, Praha
do 4/2023 Martina Lišková, Praha

Kachna divoká – Phoebe, Piper a Prue

Málokdo ví, jak to mají samice kachen divokých v přírodě těžké. Na rozdíl od jiných druhů vrubozobých ptáků, jako jsou husy, labutě a jiné druhy kachen, kachny divoké nežijí monogamně, netvoří tedy stálé páry. Doba rozmnožování je tak pro samice zároveň i velmi stresující období, protože jsou kačery doslova pronásledovány na každém kroku. Kachny se těmto dotěrným nápadníkům často snaží uniknout a uletět od nich co nejdál. V tomto období můžeme běžně pozorovat letící kachnu a několik samců ženoucích se za ní. Tyto honičky někdy končí tragicky – nárazem samice, ale i samců do překážek, které před nimi v letu vyvstanou. Mohou to být prosklené plochy, ale i zdi budov. Každoročně přijmeme několik kachen a kačerů takto poraněných po nárazech do budov a dalších bariér.

Ze stejného důvodu se k nám dostaly i naše tři kachny, kterým jsme dali jména podle slavných seriálových čarodějek – Phoebe, Piper a Prue. Přijali jsme je v průběhu roku 2020 a měly jedno společné. Zle polámaná křídla. Dvě z nich o část křídla úplně přišly, jedna ho má nefunkční. Proto už zůstanou u nás ve stanici a kromě výhod v podobě stále plných misek, čisté vody v bazénech a přístřeší před nepřízní počasí mají zaručenou i doživotní ochranu před sexuálními násilníky.

Chcete Phoebe, Piper nebo Prue adoptovat?

Adoptivními rodiči kachny Phoebe už jsou:

do 7/2022 Vološinovi, Praha
do 1/2023 Martina Ďurdinová, Sokolov
do 3/2023 Milada Horáková, Praha

Adoptivními rodiči kachny Piper už jsou:

do 11/2022 Jolana Váňová,Mělník
do 4/2023 Karolina Nová, Nučice

Adoptivními rodiči kachny Prue už jsou:

do 11/2022 Vladimír Váňa,Mělník
do 3/2023 Irena Řivnáčová, Praha

Veverka obecná – Slepík a Palačinka

Ve stanici od roku 2019 žijí dvě trvale handicapované veverky. Slepíka jsme přijali v létě toho roku jako pětitýdenní mládě. Zpočátku jsme si mysleli, že to, že má zavřené oči, je způsobené infekcí nebo úrazem, časem se ale ukázalo, že oči nemá vyvinuté vůbec. K této vrozené vadě došlo nejspíš kvůli působení toxické látky na jeho matku v době březosti. Slepík si ale svého handicapu není vědom, naučil se orientovat podle čichu, který mají veverky velmi dobře vyvinutý, a podle hmatu. Na dálku nejde ani poznat, že je handicapovaný. Skáče po větvích stejně jistě jako veverky bez handicapu. Takto dobře se však orientuje jen ve známém prostředí, které má označené pachovými stopami, v přírodě by bohužel neobstál.

Další handicapovaná veverka, která dostala jméno Palačinka, k nám přišla na podzim. Bylo to už odstavené, životaschopné mládě, ale naneštěstí jej srazilo auto. Úraz hlavy si vybral svou nelítostnou daň – několik dní se mládě jen točilo dokola. Včas podané léky zabránily tomu nejhoršímu, i tak ale veverčí slečně zůstal handicap – přestala se bát lidí. To je známka psychického handicapu, veverka v důsledku těžkého úrazu hlavy přestala být “normální”. V přírodě by si sama nedokázala poradit, proto u nás už musí zůstat.

Chcete Slepíka nebo Palačinku adoptovat?

Adoptivními rodiči veverky Slepíka už jsou:

do 11/2022 Kateřina Čápová, Praha
do 11/2022 Iveta Polášková, Praha
do 11/2022 Eva Sloupová, Praha
do 11/2022 Marek Ziegler, Praha
do 11/2022 Milena Bošková, Praha
do 12/2022 Adriana Fialová, Praha
do 12/2022 Antonín Kimmer, Praha
do 12/2022 Pavla Pelikánová, Praha

Další adoptivní rodiče zatím nehledám. Podpořit můžete některého z mých zvířecích kolegů. 🙂

Adoptivními rodiči veverky Palačinky už jsou:

do 12/2022 Anna Kimmerová, Praha
do 12/2022 Věra Šimáčková a Karel Bozděch, Plzeň
do 12/2022 Pavla Pelikánová, Praha
do 12/2022 Irena Bártová, Praha
do 2/2023 Zuzana Tuščáková, Praha
do 3/2023 Anna Křenková, Praha
do 4/2023 Anička Danková, Praha

Další adoptivní rodiče zatím nehledám. Podpořit můžete některého z mých zvířecích kolegů. 🙂

Ježek východní a ježek západní – Sofinka, Barunka, Paraplík, Jůlinka, Pacička, Slepík ze Zličína, Kulhánek, Očko a Tonička

Ježci jsou velmi častými pacienty naší záchranné stanice. Rádi žijí v blízkosti lidských sídel, protože milují zahrady, kde mají vše, co potřebují a co z volné přírody v důsledku lidské činnosti mizí – hmyz, úkryt, vodu. V blízkosti lidí na ně ale bohužel čeká také mnoho nebezpečí, například strunové sekačky, auta, psi a ploty či sítě, do kterých se mohou zamotat. Každoročně pečujeme o desítky zraněných ježků. Většinu se naštěstí podaří zachránit, protože ježci mají velmi dobrou schopnost hojení a regenerace tkání, a navíc jsou to vzorní pacienti – dočasné zajetí je většinou nestresuje a vždy jim dobře chutná. Někdy je ale zranění příliš vážné, a i když se ježek uzdraví, zůstanou mu trvalé následky. Šest takových trvale handicapovaných ježků žije u nás ve stanici natrvalo.

Sofinka (ježek východní) byla přijata v roce 2015, bohužel oslepla po srážce s autem a vážném úrazu hlavy. Stejný osud potkal i Barunku (ježek západní). Ta byla přijata o rok později a také ona po srážce s autem a vážném úrazu hlavy přišla o zrak.

Paraplík (ježek východní) je u nás od roku 2019. Srazilo jej auto a od té doby trpí motorickými problémy.

Jůlinka (ježek západní) byla přijata rovněž v roce 2019. Po srážce s autem měla dlouhou dobu hlavu nepřirozeně nakloněnou na jednu stranu. Po zimní hibernaci se její handicap už téměř vytratil, Jůlinka však zároveň zcela ztratila plachost a chová se jako ochočený ježek. Možná je to tím, že k nám přišla jako mládě, možná je to důsledek úrazu hlavy. Do přírody ji každopádně vypustit nemůžeme, protože se chová atypicky.

Pacička (ježek východní) je u nás od roku 2018. Byla nalezena na konci zimy, vysílená a s motorickými problémy. Pravděpodobně ji v minulosti srazilo auto. Bohužel je její handicap trvalý, a tak ve stanici už zůstala.

Slepík ze Zličína (ježek východní) byl přijat v roce 2019. Zmateně během dne běhal po ulici, což u nočního živočicha, jako je ježek, vždy ukazuje na to, že s ním něco není v pořádku. Veterinární prohlídka odhalila příčinu – Slepík patrně při střetu s autem přišel o zrak. Proto se už do volné přírody vrátit nemohl.

Kulhánek (ježek východní) k nám přišel také v roce 2019. Jako většina ježků, kteří se ocitli v nouzi, byl nalezen ve dne. Hladový, hubený a bez levé zadní nohy. Rána byla starší a zanícená. Po léčbě antibiotiky se zranění zahojilo, avšak Kulhánek pořád silně kulhá a není tak schopen se dostatečně rychle pohybovat. Proto žije už natrvalo v našem venkovním výběhu.

Očko (ježek východní) jsme přijali v létě 2020. Je slepá na levé oko, což je pravděpodobně následek úrazu hlavy. Úraz hlavy stojí patrně i za její nezvykle mírnou povahou a tím, že se vůbec nebojí lidí. Je pravidelně aktivní také během dne, což by se jí po vypuštění do přírody mohlo stát osudným. Proto i Očko našla svůj náhradní domov v našem venkovním výběhu.

Toničku (ježek východní) pravděpodobně také srazilo auto. Naklání hlavu na stranu a má motorické problémy. Přijali jsme ji v roce 2020.

Chcete Sofinku, Barunku, Paraplíka, Jůlinku, Pacičku, Slepíka ze Zličína, Kulhánka, Očko nebo Toničku adoptovat?

Adoptivními rodiči ježka Sofinky už jsou:

do 11/2022 Jana Hyklová, Praha
do 12/2022 Hana Masopustová, Praha
do 12/2022 Jitka + Eva + Věra, Praha
do 12/2022 Kateřina Kunz, Praha

Adoptivními rodiči ježka Barunky už jsou:

do 11/2022 Jana Hyklová, Praha
do 1/2023 Eliška Kosinová, Praha
do 2/2023 Iveta Isaiášová, Praha
do 3/2023 Veronika Lelková, Letiny

Adoptivními rodiči ježka Paraplíka už jsou:

do 12/2022 Sabina Jerman, Praha
do 12/2022 Filip Hřebačka, Praha
do 3/2023 Robert Šulák, Osík
do 4/2023 Tomáš Žák, Pardubice

Adoptivními rodiči ježka Jůlinky už jsou:

do 11/2022 Jana Přibylová, Praha
do 11/2022 Miholovi, Praha
do 12/2022 manželé Vinšovi
do 12/2022 Zuzana Pernicová, Praha

Adoptivními rodiči ježka Pacičky už jsou:

do 7/2022 Petra Hejduková, Železný Brod
do 7/2022 Kateřina Richterová, Praha
do 7/2022 Marie Kovaříková, Olomouc
do 12/2022 Klára Jeřábková a Jan Vízner, Žatec
do 12/2022 Jindřiška Uhrová, Dobřejovice

Adoptivními rodiči ježka Slepíka ze Zličína už jsou:

do 11/2022 Dora Marie Blanka Samberg, Praha
do 11/2022 Kateřina Čápová, Praha
do 10/2022 Petra Svoboda, Praha
do 12/2022 Pavla Pelikánová, Praha
do 11/2022 Michal Berounský, Praha

Adoptivními rodiči ježka Kulhánka už jsou:

do 7/2022 Simona Koutná Ježková, Praha
do 8/2022 Adam Heinrich, Praha
do 12/2022 Jigme Lodr, Vrané nad Vltavou
do 12/2022 Tomáš Hubáček, Praha

Adoptivními rodiči ježka Očko už jsou:

do 12/2022 Zdeněk Koš, Neratovice
do 7/2022 Andrea Davidová, Praha
od 7/2022 Markéta Popovičová, Kladno
do 7/2022 Eva Holek Kalašová, Roudnice nad Labem

Adoptivními rodiči ježka Toničky už jsou:

do 7/2022 Toník Tejmar
do 7/2022 Vladimíra Šuláková, Choceň
do 7/2022 Jelizaveta Juřičková, Praha
do 2/2023 Marie a Josef Ježkovi, Skalice

Holub hřivnáč – Ernie a Bernie

V péči máme 2 trvale handicapované holuby hřivnáče. Tito původně lesní holubi jsou dnes už stálou součástí městské ptačí fauny a bohužel ani jim se nevyhýbají nástrahy lidské civilizace. Oba utrpěli komplikované zlomeniny křídla při střetu s autem. Rány se jim sice zahojily, křídla ale bohužel už nejsou tak funkční, aby hřivnáči obstáli v přírodě. Hřivnáče Ernieho jsme přijali v roce 2019, Bernie se k němu připojil o rok později. Podobně jako labuť Ellie i oni nám pomáhají jako vychovatelé – osiřelá nebo opuštěná mláďata hřivnáčů učí zobat zrní a chovat se správně po holubím.

Chcete Ernieho nebo Bernieho adoptovat?

Adoptivními rodiči holuba Ernieho už jsou:

do 8/2022 Kateřina Čermáková, Praha
do 9/2022 Eda a Minda, Praha
do 12/2022 Petr Čepek, Praha
do 5/2023 Siegfried Rendla, Sokolov

Adoptivními rodiči holuba Bernieho už jsou:

do 8/2022 Jiří Matys, Praha
do 1/2023 Ekaterina Sineva, Praha
do 5/2023 Martina Ďurdinová, Sokolov

Pěnkava obecná – Píp

Samečka pěnkavy obecné Pípa jsme přijali v roce 2019. Pravděpodobně narazil do okna a poté ho chytila kočka. Bohužel mu vážně polámala křídlo. Sice mu srostlo, ale už není plně funkční. Píp tak létá pouze při zemi.

Chcete Pípa adoptovat?

Adoptivními rodiči pěnkavy Pípa už jsou:

do 7/2022 Marek a Markéta, Praha
do 11/2022 Kateřina Pardubská, Šestajovice
do 12/2022 Olivia Crowe, Praha
do 12/2022 Hana Bartlová, Praha
do 1/2023 Martina Ďurdinová, Sokolov

Vrabec domácí – Písk

Píska jsme přijali v roce 2020. Potkal ho stejný osud jako pěnkavu Pípa. I jeho chytila kočka a zlomila mu křídlo. Bohužel ani on už není schopen pořádně létat. Ve voliéře se mu ale daří dobře – je schopný kousek popoletět a ke všemu, co potřebuje, se snadno dostane.

Chcete Píska adoptovat?

Adoptivními rodiči vrabce Píska už jsou:

do 7/2022 Tomáš Mandlík, Praha
do 11/2022 Kamil, Praha
do 7/2022 Anna Žáková, Praha
do 12/2022 Miloš a Ondra z Lesního Světa, Hradec Králové
do 12/2022 Janek a Kamča, Praha
do 12/2022 Bětka Ženíšková, Praha
do 2/2023 Lenka a Kateř, Praha

Zookoutek Malá Chuchle

Muflon – Lámanka, Kelišová, Žufie, Dědek, Huff a další

V mufloním stádu žije několik bývalých pacientů naší Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Muflonka Lámanka dostala jméno podle otevřené zlomeniny nártní kosti na pravé zadní noze, kterou utrpěla v létě 2019 při střetu s automobilem. Dlouho měla na noze sádru, zlomenina ale špatně srůstala. Veterinářka jí nakonec musela část pravé zadní končetiny amputovat. Její handicap jí neumožňuje návrat do přírody, ale pro život v zajetí ji nijak neomezuje. Její původní rodina žije v areálu Thomayerovy nemocnice a v přilehlém Kunratickém lese. Zde se také Lámanka v roce 2013 narodila. Jako zkušená muflonka patřila mezi vedoucí samice, které v případě nebezpečí ostatní členy stáda sykavým zvukem upozorní a odvedou je do bezpečí. Svoje zkušenosti uplatňuje i tady v zookoutku a střeží svou novou mufloní rodinu.

Její kamarádka Kelišová je o tři roky mladší a také pochází ze stáda žijícího v areálu Thomayerovy nemocnice. Měla zlomeninu stehenní kosti, ošetřovatelům se ale podařilo dát nohu do pořádku, takže dnes už může zase vesele poskakovat. Při léčbě však přivykla lidské péči, a proto ji zpátky do přírody nelze vypustit. Je hodně zvědavá. Už během léčby si ve voliéře v záchranné stanici prokousala díru do pletiva a sledovala dění kolem. Zvědavost ji zůstala dodnes, baví ji sledovat lidi a vůbec se jich nebojí. Spolu s Lámankou jsou v zookoutku od roku 2020.

Mláďátko Žufie se do péče ošetřovatelů naší záchranné stanice dostalo na jaře 2019 a ve stejném roce se také natrvalo přestěhovalo do zookoutku. Od jeho stáda ve Štěchovicích ho pravděpodobně odehnal volně pobíhající pes. Bylo staré jenom týden a zesláblé a bez lidské pomoci nemělo šanci na přežití. Malé muflonky se ujala jedna z ošetřovatelek, která se stala její náhradní mámou. V prvních týdnech života potřebovala pravidelně krmit nejen přes den, ale i v noci. Žufii poznáte podle netypického zbarvení na bocích, kterému se říká čabraka a kterým se obvykle vyznačují pouze mufloní samci.

Nejstarším členem stáda je statný samec Dědek, který se narodil tady v zookoutku v roce 2012. Má klidnou povahu, i když k cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý. Není agresivní ani v době říje, takže se ošetřovatelé mohou po ohradě kdykoli bez problémů pohybovat. Svou sílu si občas měří jen s mladším samečkem Huffem. Nikdy se ale nezranili. To si jen v rámci kamarádských vztahů čas od času potřebují vyjasnit, kdo tu má hlavní slovo. Huff se narodil v roce 2019 a v záchranné stanici vyrůstal spolu s Žufií. Také jeho stádo pravděpodobně rozehnal volně pobíhající pes a Huff při útěku spadl ze skály. Je milý a přátelský a s ošetřovateli je velký kamarád.

Chcete Lámanku, Kelišovou, Žufii, Dědka nebo Huffa adoptovat?

Adoptivními rodiči muflonky Lámanky už jsou:

do 12/2022 Eva Holemá, Dobročovice

Adoptivními rodiči muflonky Kelišové už jsou:

do 4/2023 kocour Damián a spol.

Adoptivními rodiči muflonky Žufie už jsou:

do 6/2022 Žofie Leinweberová, Praha

Adoptivními rodiči muflona Huffa už jsou:

zatím hledám

Jelen evropský – laně Šmudla a Lenička

Šmudla se narodila v roce 2014 v Krušných horách. Jako mládě se skrývala v porostu na louce, kterou čekala senoseč. Sekačka, před níž nedokázala utéct, jí způsobila řezné rány na stehnech a zádech. Schoulenou v trávě ji naštěstí našel lesník, který ji zachránil. Během léčby si však na lidi příliš zvykla, což se právě u kolouchů, kteří jsou odkázáni na lidskou péči, bohužel často stává. Jejím náhradním domovem se v roce 2014 stal náš zookoutek. Dnes má zranění již zcela zahojená a vůbec nejsou vidět. Je hodná, ale když ji někdo rozčílí, nenechá si to líbit. Kolegyni laň ve vzteku klidně kousne, nebo dokonce kopne. Na lidi nejdřív reaguje varovnými signály, šklebí se a skřípe zubama, a když ani to nepomůže, postaví se na zadní.

Laň Lenička se narodila v Tachově v roce 2015. O tři roky později majitel stáda chov rozpouštěl a pro Lenku hledal náhradní domov. Tak se dostala až k nám. Je plachá a má milou a tichou povahu. Jako máma je hodně starostlivá, o své děti pečuje pozorně a s láskou. Dohlíží, aby jim nikdo neubližoval.

Chcete Šmudlu nebo Leničku adoptovat?

Adoptivními rodiči laně Šmudly už jsou:

do 8/2022 rodina Haidinger, Praha

Adoptivními rodiči laně Leničky už jsou:

do 3/2023 Monička Radimecká, Ústí nad Orlicí

Prase divoké – Toník, Růženka a Chrchla

Prasečí výběh obývá Toník, Růženka a Chrchla. Toník se narodil v létě 2017. Jeho nálezci na něj narazili, když ještě coby malé sele zmateně pobíhal po silnici. Co se stalo s jeho maminkou, přesně nevíme, ale pravděpodobně ji srazilo auto. Odchovali jej v Záchranné stanici pro živočichy ČSOP Vlašim a od srpna 2017 žije v našem zookoutku. Často mívá plicní problémy, snadno sa nachladí a má zvýšenou teplotu. Je hodně mlsný, ale v době nemoci mu vůbec nechutná. Má moc rád své ošetřovatele, umí jim dávat pusinky a na jejich povel si umí lehnout.

Růženka prišla do zookoutku jako roční slečna také v roce 2017. Tehdy už byla březí a v zookoutku porodila tři prasátka, o která starostlivě pečovala. Dvě z nich teď bydlí v Zoo Děčín, třetí prasátko, Chrchla, zůstalo tady. Růženka je drsná, samostatná dáma, která kontakt s lidmi nevyhledává. Pokud zrovna nemá dobrou náladu, je potřeba to respektovat. Když je Růženka nabručená, ošetřovatelé se drží zpátky a krmení do ohrady dávají s maximální opatrností.

Její dcerka Chrchla měla hned po narození problémy s dušností a pořád pokašlávala. Podle toho také dostala svoje netradiční jméno. Kvůli svým zdravotním problémům zůstala tady u nás v zookoutku. Odmalička je zvyklá na ošetřovatele a ráda se od nich nechává drbat. Cizím lidem však nevěří, a když má strach, dá to najevo. Za horkých dní ráda odpočívá ve stínu s hlavou položenou na Toníkovi.

Chcete Toníka, Růženku nebo Chrchlu adoptovat?

Adoptivními rodiči prasete Toníka už jsou:

do 7/2022 5.B 2020/2021 FZŠ Mezi Školami, Praha
do 2/2023 Milica Miljkov, Praha

Adoptivními rodiči prasete Růženky už jsou:

do 12/2022 Nebojša Miljkov, Praha

Adoptivními rodiči prasete Chrchly už jsou:

do 3/2023 Junák – český skaut, středisko 55 Vatra Praha, z. s.

Daněk evropský – Dvě černé daněly, Eliot a Esmeralda

Daňčí stádo je zdejší nejpočetnější. Oblíbenou činností daňků je přežvykování sena. Když zrovna nejí, rádi polehávají ve stínu stromů. Stádo tvoří pestrá skupinka zvířat s různými osudy. Dvě daněly ovšem mezi ostatními rozpoznáte na první pohled. Jsou to dvě černě zbarvené samice, které k nám přišly v roce 2016 jako roční slečny. Jejich majitel, myslivec z Berouna, nečekaně zemřel. Pro několik zvířat, která choval, bylo proto třeba najít náhradní domov. Danělky jsou na sebe odmalička zvyklé, proto se často drží u sebe. Jejich netypické zbarvení je výrazné hlavně v létě.

Daněk Eliot k nám připlaval po Vltavě v roce 2017, tehdy jako dvouletý mladík. Zaměstnanci naší Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy ho spolu s hasiči vytáhli a zachránili. Proč tak nešťastně spadl do vody, už nezjistíme. Hlavní je, že se rychle zotavil a našel svoji novou daňčí rodinu v zookoutku. Původně pravděpodobně patřil nějakému chovateli, protože byl ochočený a nebál se lidí.

Jedním z mladších členů stáda je Esmeralda, která se narodila tady v zookoutku v roce 2019. Lehce ji poznáte podle toho, že drží hlavičku nahnutou na stranu. Na svět přišla s handicapem, je slepá na pravé oko. Ale vůbec jí to nevadí. Je velmi důvěřivá, milá a neplaší se. Odvážně se přiblíží až k ošetřovatelům a zvědavě zjišťuje, jaké dobroty zrovna nesou.

Chcete některou z černých daněl, Eliota nebo Esmeraldu adoptovat?

Adoptivními rodiči daňka Eliota už jsou:

do 11/2022 Verunka, Milen a Jan Kuželkovi, Praha

Jelen sika – Baruška, Jelen a Babča

Laň Baruška byla ještě malé nesamostatné mládě, když spadla do jámy, ze které se sama niedokázala dostat. Byla svěřena spolupracovníkům Záchranné stanice živočichů Plzeň, kteří ji poskytli dočasný domov. Jak Baruška rostla, potřebovala i víc prostoru na běhání. Jako jednoleté mládě byla proto v roce 2016 převezena k nám do zookoutku, kde našla trvalý náhradní domov. Protože ji odchovali lidé a ona byla na jejich péči zvyklá, nebylo možné pustit ji zpátky do přírody. Společnost jí dělala laň Sissi, která v zookoutku žila od roku 2014. O Vánocích 2017 však Baruška zůstala sama, protože Sissi náhle uhynula v důsledku závažných zažívacích problémů, jež jí způsobili neukáznění návštěvníci zookoutku, kteří zvířata navzdory přísnému zákazu krmení nakrmili pečivem.

Aby Barušce nebylo smutno, v roce 2018 jsme jí přivezli Babču a Jelena z Vysočiny. Oba dva se narodili v roce 2015, a než se dostali k nám, žili v absolutně nevyhovujících podmínkách u chovatele, který jim nevěnoval dostatečnou péči. Do zookoutku se dostali dehydrovaní a v podvyživeném stavu. Jelen je milý a tichý společník. I v době říje je spíš plachý, a když se potřebuje vybít, neobrací se proti laním ani lidem. V ohradě má zavěšený sud, s nímž se v případě potřeby pustí do boje. Po příchodu do zookoutku se zakoukal do Barušky. Když se jim – nestandardně v zimě – narodil koloušek, staraly se o něj obě laně, Baruška i Babča. Na nastlané hromadě sena si k němu každá lehla z jedné strany a společně jej chránily před chladem a větrem.

Babča je starostlivá a zodpovědná matka, která zuřivě chrání všechna mláďátka v okolí. Po třech měsících od příchodu do zookoutku porodila mládě, které veterinářka s ošetřovatelkou prohlédly a ošetřily. To se ale čerstvé mamince vůbec nelíbilo. Když příště ošetřovatelka vešla do ohrady, Babča na ni měla kvůli nevyžádané lékařské prohlídce ještě pořád spadeno a kopáním ji vyhnala ven. Jinak má ale mírnou povahu a kromě mimořádné situace kolem kolouška nikdy jindy na člověka nezaútočila.

Chcete Barušku, Jelena nebo Babču adoptovat?

Adoptivními rodiči jelena siky Jelena už jsou:

do 4/2023 Šárka Hozmanová, Praha

Adoptivními rodiči jelena siky Barušky už jsou:

do 12/2022 Karolínka, Kamila a Marek Ulčovi, Praha

Adoptivními rodiči jelena siky Babči už jsou:

do 3/2023 Adélka Kupečková, Praha

Rys ostrovid – Drápek

Drápek se narodil v zajetí v Zoo Farma Łączna v Polsku v roce 2016. O rok později se dostal do našeho zookoutku, kde našel svůj nový domov. Už od dětství je ochočený, takže se nebojí lidí a nemůže být vypuštěn do volné přírody. Má mírnou a milou povahu a ošetřovatelé ho mají moc rádi. Při úklidu je někdy pozoruje, zajímají ho hlavně hrábě, po kterých občas skočí. I když má rád lidi, přímý kontakt a hlazení nevyhledává. Udržuje si odstup, který mu vyhovuje. Jednou z jeho oblíbených her je kopání s míčkem. Miluje taky papírové krabice, do kterých mu ošetřovatelé dávají seno z výběhů spárkaté zvěře. V těch se dokáže převalovat celý den. Radost mu dělá i čerstvá tráva nebo pískací hračky, které s oblibou demoluje. Když se unaví, klidně prospí i dva dny. Aktivní a hravý je hlavně tehdy, když je sám a má klid. Jakmile ho sleduje více lidí, většinu času důstojně leží a odpočívá. Jeho jméno mu vybrali sami návštěvníci zookoutku, kteří se před jeho slavnostními křtinami v roce 2017 zapojili do ankety.

Chcete Drápka adoptovat?

Adoptivními rodiči rysa Drápka už jsou:

do 11/2022 Ondřej Kofroň, Praha
do 12/2022 Áďa a Bája, Praha

Další adoptivní rodiče zatím nehledám. Podpořit můžete některého z mých zvířecích kolegů. 🙂

Mýval severní – Bonnie a Clyde

Sourozenci Bonnie a Clyde se k nám dostali z Českosaského Švýcarska v roce 2015. Byla to dvě malá nesamostatná mláďata, která přišla o hnízdo. Mývalové jsou v české přírodě považováni za invazivní, nepůvodní druh, proto se ani po odchování nemohli vypustit zpátky do přírody. Odmalička jsou zvyklí na lidi a nebojí se jich. Ani při svých hrách se případnými diváky nenechají vyrušit. Mají šikovné packy a dokážou ručkovat i po stropě. Na střechu jejich voliéry padají šišky, které oba mývalové rádi sbírají a hází na zem, kde si s nimi pak hrají. Kromě toho jim ošetřovatelé vymýšlejí a nosí nejrůznější další hračky. Čím jsou ale starší, tím častěji odpočívají. Milují piškoty, vlašské ořechy, hrušky a hroznové víno, s nímž si taky užijí spoustu zábavy, když jednotlivé hroznové kuličky kutálejí po zemi. Přes zimu je ale zahlédnete jen výjimečně. Když je venku chladno, jsou zalezlí v boudičce, kde pospávají zachumlaní v seně.

Chcete Bonnie nebo Clydea adoptovat?

Adoptivními rodiči mývala Bonnie už jsou:

do 8/2022 Jiří Nováček, Praha
do 12/2022 Alena Kratinová, Praha

Další adoptivní rodiče zatím nehledám. Podpořit můžete některého z mých zvířecích kolegů. 🙂

Adoptivními rodiči mývala Bonnie už jsou:

do 12/2022 Jana Kvirencová a Adam Rýpar, Praha

Liška obecná – Rebarbora a Trojnožka

Lišák Rebarbora se měl stát pravděpodobně domácím mazlíčkem. Po několika měsících ale jeho nezodpovědní nálezci zjistili, že divoké zvíře se do bytu nehodí, a proto ho vyhodili ven. Jenže lišák už byl ochočený a sám o sebe se postarat nedokázal. Hlad tišil na statku v Počernicích, kam chodil ujídat psí granule. Naše Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy lišáka odchytila a umístila do zookoutku, kde žije od roku 2019. Rebarbora rád leze po stromech a shora pozoruje, co se kolem děje.

Lišáka Trojnožku nám v papírové krabici přinesla nálezkyně, která jej objevila ve stodole ve Velké Chuchli a nevěděla si s ním rady. Dostal se k nám v květnu 2021 jako cca čtyřtýdenní mládě. Jak napovídá jméno, které jsme mu přiřkli, chybí mu kus jedné nohy. Pravděpodobně mu ji ucvakla past na krysy. Z malého zraněného liščátka však vyrostl velký, samostatný kluk. Zraněná nožička se mu díky veterinární péči dobře zahojila a lišák občas pahýlek používá jako nohu a normálně se o něj opírá. K běhu mu však slouží hlavně ty tři zbývající. Je veselý, zvídavý a rychle se u nás zabydlel. Má rád kuřátka a myši, rád si hraje, běhá po voliéře a zkouší svoje limity a dovádí jako malé štěně.

Chcete Rebarboru nebo Trojnožku adoptovat?


Adoptivními rodiči lišáka Rebarbory už jsou:

do 12/2022 Aneta Klepárníková, Michal Kňazský a Tobias, Brno
do 12/2022 Štěpán Molitor, Praha

Adoptivními rodiči lišáka Trojnožky už jsou:

do 11/2022 Iveta Polášková, Praha
do 11/2022 Ondřej Šimák, Neratovice
do 11/2022 firma SpenglerFox, Praha

Další adoptivní rodiče zatím nehledám. Podpořit můžete některého z mých zvířecích kolegů. 🙂

Výr velký – Kubík a Amálka

Výr Kubík je v zookoutku od roku 2016. Při jednom večerním lovu ho srazilo auto. Náraz byl tak prudký, že zůstal ležet na místě. Při vyšetření v záchranné stanici se zjistilo, že má komplikovanou zlomeninu křídla, kterou už není možné spravit. Veterinářka mu křídlo musela amputovat. Výr se ve stanici několik měsíců zotavoval a poté se přestěhoval do svého náhradního domova v zookoutku. Říkáme mu Kubík turista, protože nelétá, pouze poskakuje po zemi. Kromě toho rád sedává na svém oblíbeném místě na vyvýšeném pařezu a rozhlíží se kolem. Když se cítí v ohrožení, dává to najevo syčením a klapáním zobákem.

Výří samice Amálka byla nalezena v roce 2017 s poutky na nohách. Byla chována nelegálně v zajetí a svému majiteli uletěla. Majitele se nám najít nepodařilo, Amálka však už byla na lidi zvyklá a postrádala přirozenou plachost divokého zvířete. Proto jsme si ji nechali u nás. I když se lidí nebojí, nemá ráda křik a hlasité zvuky. Někdy se lekne, zpanikaří a narazí do voliéry. Aby si neublížila a neodřela křídla, boční stěny voliéry jsme zajistili zelenou síťovinou. V blízkosti Amálky je potřeba chovat se obzvlášť tiše. Když má dobrou náladu, zdraví ošetřovatele při vstupu do voliéry houkáním.

Chcete Kubíka nebo Amálku adoptovat?

Adoptivními rodiči výra Kubíka už jsou:

do 2/2023 Přemysl Lelek, Praha
do 3/2023 Kubík Němec, Praha

Adoptivními rodiči výra Amálky už jsou:

do 6/2022 Markéta Panda Leinweberová, Praha
do 12/2022 Kripnerovi, Praha
do 3/2023 Amálka Čeláková, Praha

Další adoptivní rodiče zatím nehledám. Podpořit můžete některého z mých zvířecích kolegů. 🙂

Kalous ušatý – Stařík a Hubert

Kalous Stařík žije v zookoutku od roku 2016. Lidé ho nalezli zesláblého u silnice a přinesli do naší Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Při prohlídce jsme zjistili, že kalous nevidí na jedno oko. Částečně oslepl pravděpodobně po srážce s autem. Kvůli tomuto handicapu ptáka nebylo možné vypustit zpátky do přírody, protože by si v divočině nedokázal ulovit potravu. Po několika měsících léčby ve stanici byl převezen do zookoutku. Ve své voliéře se dobře zorientoval, bez potíží přelétává z větve na větev a v pořádku se dostane i k potravě. Nevyhovovala mu však samota: Dokud byl ve voliéře sám, býval neklidný a snadno se vyplašil. Po příchodu mladšího kalouse Huberta se zklidnil a zlepšila se mu i nálada a chuť k jídlu.

Kalous Hubert se do zookoutku dostal podobně jako Stařík z naší záchranné stanice. V roce 2017 jako mládě nešťastně vypadl z hnízda. Když fouká silný vítr, ptačí sourozenci se vzájemně pošťuchují nebo se učí létat, může se podobné neštěstí snadno přihodit. Protože byl ale Hubert ještě příliš malý a nedokázal se o sebe sám postarat, a navíc si při pádu zle poranil křídlo, ujali se ho ošetřovatelé ze záchranné stanice, kteří mu nahradili rodiče a krmili jej, dokud nepovyrostl. Ani poté se kvůli svému trvalému handicapu do přírody vrátit nemohl. Dostal ale jiný, moc důležitý náhradní úkol: Stal se asistentem našich lektorů ekologickovýchovných programů a pomáhal děti z pražských škol i pražskou veřejnost vzdělávat v problematice volně žijících živočichů a jejich ochrany. V roce 2020 se přesunul do zookoutku, kde si nyní užívá klidný odpočinek a dělá společnost Staříkovi, kterému samota nedělala dobře.

Chcete Staříka nebo Huberta adoptovat?

Adoptivními rodiči kalouse Staříka už jsou:

do 12/2022 Zdeněk Koš, Neratovice

Adoptivními rodiči kalouse Huberta už jsou:

do 12/2022 Veronika Slámová, Dolní Břežany

Sýček obecný – Pan a paní Sýčkovi

Slečna Sýčková byla nalezena v roce 2015 na Zbraslavi. Na nohách měla poutka, bylo tedy zřejmé, že ji někdo choval v zajetí. Protože již byla ochočená a uvyklá na lidskou společnost, nemohli jsme ji jen tak vypustit do přírody. Její majitel se nenašel, a proto byla umístěna do zookoutku. V roce 2016 slečna Sýčková získala parťáka. Do zookoutku jsme přijali sýčka ze Záchranné stanice Huslík, kterého srazilo auto. Závažné zranění křídel již nebylo možné zcela vyléčit a sýček se tak nemohl vrátit zpátky do přírody – problémy s létáním by mu nedovolily obstarat si potravu. A tak se z dvojice soviček stal pan a paní Sýčkovi. 🙂 Naši sýčkové mají moc rádi myšky. Každý den jich několik spořádají, a když jim nějaká myš náhodou zbude, schovají si ji do budky nebo do některé ze škvír v pletivu. Všechny svoje tajné myší zásoby potom samozřejmě srdnatě brání, a to i před ošetřovateli, kteří jim uklízejí ve voliéře.

Chcete paní Sýčkovou nebo pana Sýčka adoptovat?

Adoptivními rodiči pana Sýčka už jsou:

do 11/2022 Veronika Hroudová, Praha
do 11/2022 Kateřina Jalovcová, Praha
do 12/2022 Petr Dylan Šimáček, Tuchoměřice
do 2/2023 Tereza Kaiserová, Praha

Adoptivními rodiči paní Sýčkové už jsou:

do 3/2022 Marta Elznicová, Praha
do 11/2022 Kateřina Boťová a Ondřej Novotný, Praha
do 11/2022 Motyčkovi, Praha
do 12/2022 Jaromír Novák, Praha
do 12/2022 Michal Vavrek, Praha

Krkavec velký – Bertík a Karel

Krkavec Bertík a jeho sourozenec na jaře 2019 vypadli z hnízda. Nálezci, kteří na dvě krkavčí mláďata narazili pod stromem, je donesli do naší Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Obě ptáčata byla ve velmi špatném stavu, vysílená, hladová a dehydrovaná. Jejich rodičům se pravděpodobně muselo přihodit nějaké neštěstí. Běžně se totiž stává, že i když ptáčata vypadnou z hnízda, rodiče je nadále střeží a krmí i na zemi, dokud si nedokážou poradit sama. Tato mláďata ale strádala již delší dobu a slabší krkavče bohužel krátce po příjmu do stanice uhynulo. Bertík byl na tom zdravotně trochu lépe a díky starostlivé péči ošetřovatelů přežil. Protože však zůstal sám, rychle si přivykl na lidi, kteří mu nosili jídlo a uklízeli voliéru, a bylo zřejmé, že do přírody už se nebude moci vrátit. Když má dobrou náladu, rád si hraje s míčkem. Do zookoutku se přestěhoval začátkem roku 2020, kde mu dělá společnost starší a zkušenější krkavec Karel.

Kája pracoval několik let u filmu na Barrandově. Časem ale začal být z této profese unavený. Při zkouškách přestával spolupracovat a plnit úkoly podle představ filmařů. Svobodu už mu však poskytnout nemohli, protože byl ochočený a zvyklý na lidi. Proto mu začali hledat náhradní domov. Na podzim roku 2000 se tak dostal k nám do zookoutku. Rád vtipkuje a někdy nás překvapí svými akrobatickými kousky, například když se spouští po šikmém trámu jako na klouzačce. S Bertíkem vychází dobře, občas se sice porafají, ale to bývá spíš z legrace. Oba však mají ostré a silné zobáky, a proto je potřeba mít se v jejich blízkosti na pozoru.

Chcete Bertíka nebo Karla adoptovat?

Adoptivními rodiči krkavce Bertíka už jsou:

do 12/2022 Zuzana Spáčilová, Praha
do 12/2022 Štěpán a jeho kamarádi, Praha
do 12/2022 Jitka + Inka + Alča

Adoptivními rodiči krkavce Karla už jsou:

do 11/2022 Jaroslav Hobl a Stanislava Brožová, Cheb
do 2/2023 Michal Šíma, Praha
do 2/2023 Sofie Ferklová, Praha

Havran polní – tři parťáci

Všechny tři naše havrany postihl podobný osud. Všichni si prošli nějakým zraněním, které ve dvou případech dokonce úmyslně způsobil člověk, a přišli o schopnost létat. Někteří jenom poskakují po zemi, jiní dokážou alespoň trošku popolétnout, na život ve volné přírodě to ale nestačí. Havrani byli nejdříve léčeni v naší Záchranné stanici hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy a na začátku roku 2020 se přesunuli do zookoutku.

Nejstarší havran byl nalezen na podzim 2014 v Braníku. Byl vysílený a nemohl létat. Vyšetření ukázalo, že byl v minulosti postřelen. Staré zranění ho v pohybu limitovalo natolik, že se do přírody už vrátit nemohl.
Další dva z našich havranů byli do záchranné stanice přijati v roce 2019. I oni měli měli podobné trápení. Havran z Prahy 1 byl rovněž postřelen, u druhého, který byl nalezen v Praze 6, mohla být příčinou zranění srážka s autem. Ani jeden z nich už ale nebyl schopen pořádně létat. Havran je chytré a hravé zvíře, které se velice rychle učí a má rádo společnost. K životu potřebuje svoje hejno. Proto jsme moc rádi, že si naše parta rozumí a dobře spolu vychází.

Chcete některého z havranů adoptovat?

Adoptivními rodiči tria havranů už jsou:

do 11/2022 Pavla Dudová, Praha

Adoptivními rodiči havrana 1 už jsou:

do 2/2023 Ignác a Ágneska

Adoptivními rodiči havrana 3 už jsou:

do 11/2022 Samuel Fábry, Praha
do 4/2023 Jakub a Klára

Vrána černá a vrána šedá – Monika a Hilary

Moniku, vránu černou, nalezli lidé jako malé opuštěné mládě a donesli ji našemu bývalému lesníkovi. Jeho žena se jí ujala a odchovala. Vrána se ale rychle ochočila, a proto už musela zůstat v zookoutku. Je u nás od roku 2009. I když už je starší, neopouští ji hravost. Často se baví klováním do míčku nebo pozorováním návštěvníků, které zdraví krákáním.

Vrána šedá Hilary se k nám do zookoutku dostala v roce 2015. Poletovala po Praze-Dubči a bez bázně si prohlížela kolemjdoucí. Jednoho z nich chování ptáka zneklidnilo, a tak zavolal do naší Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy s tím, že našel dravce, který se vůbec nebojí. Z dravce se ale nakonec vyklubala Hilary. Lidé ji pravděpodobně jako mládě odebrali z přírody a chovali doma jako mazlíčka. Když jim uletěla, snažila se najít lidskou společnost, na kterou byla zvyklá.

Oběma vránám moc chutnají oříšky a myšky. Monika je ale vždycky rychlejší, všechny myšky sesbírá a ty, které nestačí sníst, před Hilary schovává. Když dostanou chuť na něco šťavnatějšího, s nadšením se vrhnou třeba na žlutý meloun, hroznové víno nebo borůvky.

Chcete Moniku nebo Hilary adoptovat?

Adoptivními rodiči vrány Moniky už jsou:

do 11/2022 Monika Švecová, Praha
do 2/2023 Věra Dvořáková, Praha

Adoptivními rodiči vrány Hilary už jsou:

do 11/2022 Veronika Marhounová, Praha

Bažanti

Naše skupinka bažantů je různorodá, máme bažanty stříbrné, zlaté i královské. Abychom zabránili hádkám mezi samci, má každý z nich samostatnou voliéru, kde žije se svou partnerkou. Všichni bažanti jsou v zookoutku už několik let, většina z nich se k nám dostala po roce 2015. Jsou to uprchlíci a dobrodruhové, kteří utekli ze soukromých chovů. Brzy si však ověřili, že na svobodě na ně číhá spousta nebezpečných nástrah. Protože se jejich majitele nepodařilo dohledat, získali náhradní domov u nás v zookoutku.

Bažanta zlatého odchytili zaměstnanci naší Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy v lese na jihu Prahy. Při prohlídce zjistili, že je slepý na jedno oko. Takový handicap zvíře ve volné přírodě zásadně omezuje – snadno se pak může stát kořistí například pro lišku. Bažant i jeho partnerka mají moc milou a klidnou povahu, přesto se sameček občas lekne i známých ošetřovatelů, kteří mu pravidelně čistí voliéru. To se stává, když pootočí hlavu a zdravým okem zahlédne ve výběhu nečekaný pohyb.

Mezi přednosti našeho bažanta stříbrného patří jeho zpěv. V době toku se chce svým hvízdáním zalíbit hlavně svoji partnerce, hvízdavé zvuky však vyluzuje i tehdy, cítí-li se v ohrožení a chce varovat ostatní, aby se měli taky na pozoru.

Varovné zvuky dokážou vzbudit pozornost hlavně u našeho bažanta královského. Je to velmi dominantní a ostrý chlapík. Když se mu něco nelíbí, hned si zjedná pořádek. Ve voliéře žije se dvěma samicemi a mladými slepičkami, které se jim narodily v roce 2018. Voliéra je jeho království, které si často agresivně brání, proto si i ošetřovatelé musí při krmení a úklidu dávat dobrý pozor.

Chcete některého z bažantů adoptovat?

Adoptivními rodiči bažanta zlatého už jsou:

do 9/2022 Martin Mecerod, Praha
do 11/2022 Jan Novotný, Mohelnice
do 2/2023 Tereza Nepasická, Praha

Adoptivními rodiči bažanta stříbrného už jsou:

do 9/2022 Jiří Manych, Praha
do 3/2023 Anička a Adámek Dankovi, Praha

Adoptivními rodiči bažanta královského už jsou:

zatím hledám rodiče

Zookoutek Kamýk

Walliserská koza

Naše dvě černobílé walliserské kozy se narodily v roce 2019 na Šumavě, kde spolu s ovcemi a prasaty obývaly rozlehlou pastvinu. Ještě v tomtéž roce ale předčasně zabřezly, a tak nedokázaly dorůst do patřičné velikosti a na rozdíl od svých vrstevníků zůstaly zakrslé. Protože se nehodily pro chov, majitel statku je chtěl ze stáda vyčlenit a poslat na jatka. Od jednoho chovatele z Českého Krumlova jsme se náhodou dozvěděli o jejich osudu a rozhodli jsme se je zachránit.

Do zookoutku přijely i se svými mláďaty, jedno kůzle však brzy po převozu uhynulo. Mělo pokročilý zápal plic a dlouhodobé trávicí potíže, které už nebylo možné vyléčit. Obě maminky i kůzle, které přežilo, byly slabé a vyhublé a trvalo delší čas, než znovu nabraly sílu. Kvůli potížím, které je potkaly v minulosti, už nikdy nedorostou do normální velikosti walliserských koz. To nám ale nevadí a kozám už teprve ne! Mají stále dobrou náladu a jsou vděčné za péči, kterou jim naši ošetřovatelé poskytují.

Chcete některou z koz adoptovat?

Adoptivními rodiči kozy walliserské – mláděte už jsou:

do 3/2022 místostarostka MČ Praha 12 Ing. Eva Tylová
do 12/2022 Markéta Šantrůčková, Praha
do 1/2023 Zuzka a Martin Soukupovi, Praha

Adoptivními rodiči kozy walliserské – tety už jsou:

do 4/2022 Johana Černá a Jan Vitásek, Praha
do 11/2022 Ella Fábry, Praha

Adoptivními rodiči kozy walliserské – mámy už jsou:

do 11/2022 Milena Bošková, Praha

Bažant diamantový – Ludvík

Bažant obecný – Leontýnka

Bažant Ludvík se narodil v roce 2019. Ze svého původního domova se zatoulal až na jeden dvůr v Dobřichovicích, kde se mu zalíbily tamní slepice. Na dvoře byl i dostatek dobrého jídla, a tak se rozhodl, že zůstane. Místnímu kohoutovi se to sice vůbec nezamlouvalo, ale majitelé domu se rozhodli, že si Ludvíka dočasně ponechají, dokud nenajdou jeho původního majitele.

Jenže uplynuly další dva měsíce a stále se nepodařilo zjistit, odkud Ludvík přišel. Kohout byl z této situace stále víc a víc nervózní a jeho hádky s Ludvíkem nebezpečně nabíraly na síle. Nakonec majitelé domu Ludvíka přivezli k nám, protože situace v kurníku už nebyla k žití.

Aby se Ludvíkovi nestýskalo po společnosti, sehnali jsme mu Leontýnku, samičku bažanta obecného. Veterinářka, která se stará o naše zvířata, nám ji dovezla z bažantnice, kde zrovna prováděla výzkum parazitů. Ludvík tak získal nový domov a kamarádku a kohout z Dobřichovic zase klid v kurníku.

Chcete Ludvíka nebo Leontýnku adoptovat?

Adoptivními rodiči bažanta Ludvíka už jsou:

do 11/2022 Petr Svoboda, Praha
do 1/2023 Petr Bačkovský, Praha

Adoptivními rodiči bažanta Leontýnky už jsou:

do 11/2022 Milena Bošková, Praha
do 1/2023 Lucie Brožová, Praha

Kamerunská koza

Skupinku kamerunských koz odchytili zaměstnanci Městské policie hl. m. Prahy v roce 2014 v Šáreckém údolí. Kozy neměly ušní známky ani tetování, proto se nám nepodařilo dohledat jejich majitele. O čtyři kozy a jednoho kozla se nikdo nehlásil, proto jsme je umístili do zookoutku v Kamýku. Kozel byl už starý dědeček a v roce 2016 uhynul. Zanechal však po sobě dvě mláďata. Současné stádo tak tvoří šest koz.

Naše kamerunské kozy jsou hravé a zvídavé, rády lezou do výšek a skáčou. Ve svém opraveném výběhu proto mají nové lávky a prolézačky, na nichž se mohou patřičně vydovádět. Na jídelníčku mívají oves, ječmen, vojtěšku nebo řepné řízky a samozřejmě čerstvou trávu a větve k okusování. Všechny jsou hezky tlusťoučké a v dobré kondici. I když dostávají jídlo několikrát denně, pořád mečí, že by si ještě něco daly, a od návštevníků se snaží vyloudit další dobroty. Ošetřovatelé je však krmí dostatečně, proto se rozhodně nenechte přemluvit. Mohli byste jim snadno uškodit a způsobit vážné trávicí potíže.

Chcete některou z koz adoptovat?


Adoptivními rodiči kozy Babči hnědé už jsou:

do 12/2022 Táňa Knoblochová, Praha

Adoptivními rodiči kozy – mládě černé už jsou:

do 1/2023 Marínka Pastírová, Praha