Ptákem roku se stal sýček obecný. Přijďte se na něj podívat do zookoutku

Od ptáka roku 2017, jímž Česká společnost ornitologická loni vyhlásila datla černého, přebírá pomyslnou korunu pro rok 2018 vzácný a ohrožený sýček obecný. Na jednu z našich nejmenších soviček se můžete přijít kdykoli podívat do našeho zookoutku v Malé Chuchli, v němž bydlí dokonce pár těchto drobných nočních tvorů – Sisina a Fanda, které odchoval člověk.

Ještě na počátku 20. století patřil sýček mezi naše hojně rozšířené sovy, od té doby ale jeho počty dramaticky klesly. Může za to především změna zemědělské krajiny, v níž jsou sýčci doma. S intenzivním obděláváním hospodářské půdy totiž leckde zanikla její pestrost a tím přišli sýčci, ale i spousta dalších živočišných druhů, o svá útočiště. Další nebezpečí pro sýčky představují různé vodní pasti, jako jsou bazény, sudy na dešťovou vodu a jiné vodní nádrže s hladkými stěnami. Ve snaze napít se do nich sýčci často spadnou, po hladké svislé stěně se nemají jak dostat ven a utonou. Neméně nebezpečné jsou pak vertikálně postavené úzké roury, do kterých sýčci s oblibou zalézají, ale z nichž se již po hladkých stěnách zase nedokážou dostat ven. V současnosti je sýček zařazen na seznam kriticky ohrožených druhů – na území České republiky se vyskytuje pouze posledních 100–130 párů. Titulem pták roku tak chce Česká společnost ornitologická upozornit na smutný osud této malé sovy.

Přestože je sýček jednou z našich nejmenších sov, je rozhodně tou nejzvědavější. Jeho zvědavost jej v minulosti dokonce stála pověst. Zvědavé sýčky totiž snadno přilákají třeba světýlka, například rozsvícená okna, která září do noci. A protože celou noc se dřív svítilo hlavně u lidí těžce nemocných, záhy lidé sýčky začali vnímat jako posly špatných zpráv a smrti. Pověru navíc přiživoval i jejich táhlý hlas, který jako by voláním „půůůjď“ přímo lákal do záhrobí. Není se ale čeho obávat, výskyt sýčka obecného opravdu nemá s úmrtností nic společného.

Ve starověkém Řecku se ovšem sýček těšil úplně jiné pověsti. Lidé k němu vzhlíželi jako k posvátnému ptákovi, který doprovázel bohyni moudrosti a boje Pallas Athénu – odtud pochází i jeho latinské rodové jméno Athene. Vojenští stratégové s sebou vozili sýčky i na válečná tažení, a protože vidět sýčka během bitvy bylo považováno za dobré znamení, velitelé občas jednoho z nich vypustili, aby svým vojákům dodali odvahu k boji.

Kromě zvědavosti je další sýčkovou výraznou vlastností jeho odvaha. Ačkoliv není s tělem dlouhým 23–25 cm o moc větší než kos černý, při obraně hnízda se nebojí zaútočit ani na člověka.

V Praze sýčka na rozdíl třeba od puštíka obecného či kalouse ušatého jen tak nepotkáte. Přesto se jeden sýček objevil v minulém roce i v naší Záchranné stanici hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy – koncem srpna jsme přijali do péče sýčka ze Zbraslavi. Naštěstí byl ale pouze otřesen poté, co ho pravděpodobně odhodil poryv větru od projíždějícího auta, a tak se v naší péči nezdržel dlouho a ještě téhož dne byl vypuštěn zpět do přírody.

Pokud byste se se sýčkem chtěli setkat tváří v tvář, můžete se přijít seznámit do našeho zookoutku v Malé Chuchli. Voliéru samice Sisiny a jejího partnera Fandy nemůžete minout – rozhodně patří mezi ty nejhlasitější obyvatele Chuchelského háje.