Vánoční jedlička s budoucností

Projekt pro všechny, kteří milují Vánoce, nebojí se netradičních řešení a rádi sází stromy.

Informace k aktuálnímu ročníku projektu 2024/2025

O projektu

Živý stromeček a vůně jeho jehličí, která provoní obývací pokoj, patří pro většinu z nás k vánočním tradicím stejně jako dárky či cukroví. U něj se na Štědrý den schází celá rodina, aby si užila chvíle společné radosti a pohody. Takovou pozornost si ale vánoční stromeček obvykle užívá jen krátce a po svátcích většinou končí u popelnic.

Náš projekt Vánoční jedlička s budoucností je právě pro ty z vás, kteří to chcete dělat jinak. Pro ty z vás, kteří si nevybíráte jenom podle vzhledu a dokážete dát přednost třebas ne právě dokonalému stromečku jednoduše proto, že ten bude mít na rozdíl od řezaného vánočního stromu šanci vaše Vánoce přežít. A taky pro ty z vás, kteří rádi sází stromy a chtějí přispět k tomu, aby tu pražské lesy zůstaly i pro další generace.

Abychom Pražanům nabídli alternativu k tradičním „jednorázovým“ vánočním stromkům, od roku 2017 prodáváme speciální vánoční jedličky v květináči. Jedná se o tříleté sazenice jedle bělokoré, což je druh, který se v našich lesích přirozeně vyskytuje a v minulosti byl jejich běžnou součástí. Naše jedličky sice nesplňují tradiční parametry dokonalého vánočního stromu, a to ani velikostí, ani tvarem a jejich vzhled by mnozí označili za „punkový“, zato ale mají jednu ohromnou výhodu – jsou to stromky přímo vypěstované a určené pro výsadbu v krajině. Proto si je po Vánocích můžete vysadit na zahradě nebo s naší asistencí na jaře následujícího roku přímo v lese.

Projekt Vánoční jedlička s budoucností je inspirován podobným projektem Ekologického institutu Veronica.

Odkud je vánoční jedlička?

Část každoročně nabízených jedliček pochází přímo z naší lesní školky v Čimickém háji, kde již několik let pěstujeme jehličnaté i listnaté sazenice, které pak vysazujeme v pražských lesích. Fakt, že zde stromky od semínka pěstujeme v podmínkách, které odpovídají i jejich budoucímu trvalému stanovišti, zvyšuje jejich odolnost a životaschopnost, což je v lese, kde se mladé stromky musí spolehnout hlavně na přízeň počasí, velmi důležité. Zbytek sazenic nakupujeme ve speciálních lesních školkách v okolí.

Jak se o ni starat?

• Před svátky se snažte mít jedličku co nejdéle mimo vytopený byt (na zahrádce, na balkoně), její cesta do tepla musí být pozvolná.
• 1–2 dny před Štědrým dnem přesuňte jedličku do mírně temperovaného prostředí (chodba, garáž). V pokoji snižte teplotu pod 20 °C a stromek sem přeneste.
• Důležitá je vzdušná vlhkost, mlžte jedličku vodou z rozprašovače nejlépe několikrát za den.
• Pravidelně jedličku zalévejte, zemina musí být stále vlhká.
• Hned po svátcích vraťte jedličku na chladné místo, ale opět postupně, aby ji nezasáhl teplotní šok.
• Při velkých mrazech ji raději zabalte do papíru či igelitu.

Co po svátcích?

• Jedličku, která s vámi a s vaší rodinou sdílela nejkrásnější svátky v roce, si můžete vysadit na zahradě.
• Také ji můžete i s kontejnerem pouze zahrnout do půdy v záhonu a příští rok z ní zase udělat krásný vánoční stromeček.
• Anebo s námi jedličku vysaďte do lesa, tam, kde bude dělat radost všem a po celý rok. Den pro jedličku – společné vysazování bývalých vánočních jedliček, z nichž jednou vyroste nový kus lesa, se koná vždy na jaře následujícího roku.
• Chcete zaslat informace o termínu a místu sázení? Zaregistrujte se prostřednictvím našeho formuláře.

Jak vypadají naše Dny pro jedličku?

A jaká může být cesta jedné takové vánoční jedličky od nás k vám a nakonec do lesa, se můžete podívat na videu Štěpána Rychetského.

Jedle bělokorá, královna našich lesů. Co o ní víme?

Jedli bělokorou (Abies alba Mill.) lidé pro její mohutnost a dlouhověkost odpradávna nazývají královnou lesů. Zatímco kdysi bývala naším nejhojnějším jehličnanem, v průběhu 20. století z českých lesů takřka vymizela. Hlavní vinu na tom nese člověk a změny, které do krajiny přinesl. Problémem je zejména holosečný způsob hospodaření v lesích, vysoušení krajiny nebo průmyslové imise. Přirozenou obnovu jedli navíc znemožňuje přemnožená lesní zvěř, která mladé stromky okusuje. Jejímu návratu do lesa proto pomáháme výsadbou a ochranou sazenic před okusem.

Víte, že jedlové dřevo se používalo v dolech na výztuže chodeb, protože svým praskáním dokázalo havíře v předstihu varovat před závalem? Často jim tak zachránilo život.

Proč si do lesa nemůže každý sázet, co chce?

Tak jako si nemůže kdokoli vysadit cokoli na vaší zahradě, i les má svého majitele, který musí mít přehled, co se v lese děje. Může to být stát, obec, církev nebo třeba soukromý vlastník. Cokoli se v lese vysazuje, vysazuje se vždy jen se svolením vlastníka.

Les je složitý ekosystém, v němž funguje křehká rovnováha, kterou lze snadno narušit. Když chceme do tohoto ekosystému zasáhnout například výsadbou nových stromů, měli bychom se snažit co nejvíce přiblížit přirozeným procesům, které v něm probíhají, a nevnášet do něj například nepůvodní druhy dřevin nebo jejich různé zahradní kultivary. Ty mohou zkrášlovat zahrady a parky, do lesa ale v žádném případě nepatří. Na to pamatuje i lesní zákon a další vyhlášky, které určují podmínky pro použití sadebního materiálu v lese. Základním kritériem je, aby pocházel z odpovídající oblasti a nadmořské výšky, tedy aby sazenice rostly na stanovišti s klimatickými podmínkami co nejpodobnějšími místu výsadby. Výběr druhů se pak řídí obvykle podle druhové skladby přirozené pro dané stanoviště. Takový materiál nabízí lesní školky se speciální licencí. Vlastník lesa je povinen vést evidenci o původu sadebního materiálu po dobu 10 let.