Velký Počernický rybník

 

Katastrální území	Dolní Počernice
Vodní tok	Rokytka
Typ nádrže	průtočná
Účel nádrže	krajinotvorný a ekologický, vodohospodářský, extenzivní chov ryb
Objem nádrže	310 000 m3
Plocha hladiny	194 000 m2
Typ vzdouvací stavby	zemní sypaná hráz (výška cca 5,5 m)
Vlastník	Hlavní město Praha
Správa	Lesy hl. m. Prahy

Mapa
 
Počernický rybník je v povodí Rokytky z vodohospodářského hlediska nejvýznamnějším rybníkem. Je součástí přírodního parku Klánovice – Čihadla a leží v nadmořské výšce 225 – 230 metrů. Území je tvořeno břidlicemi, prachovci, droby a pískovci vinických až kosovských vrstev svrchního ordoviku.
 
Historie rybníka
Rybník byl zřízen zahrazením mělkého údolí patrně kolem roku 1848 a pak se nejméně po čtyřicet let nevypouštěl. V té době sloužil k zadržování vody pro níže položené mlýny. V průběhu 20. století začal být rybník využíván jako chovný. V roce 1888 zde byla zřízena první hydrobiologická stanice na světě.
V době svého vzniku byl rybník odděleně napájen potoky Rokytka a Říčanským. Dnes jsou oba potoky spojené asi 1 km před ústím do rybníka. Hloubka rybníka kolísá od 0,2 do 3 metrů. Svým přirozeným začleněním do krajiny plní rybník hned několik důležitých funkcí zejména z hlediska životního prostředí. Rybník je součástí ÚSES (územního systému ekologické stability) – místní biocentrum.
Rybník má také příznivý vliv na zmírnění povodňových průtoků a je významnou zásobárnou vody pro protipožární ochranu. Provádí se zde extenzivní chov ryb.  Neméně důležité je také využití pro rekreační účely.
 
Rekonstrukce Počernického rybníka 2004-2006

Rekonstrukce Velkého Počernického rybníka byla vyvolána dlouhodobě nevyhovujícím stavem hráze, všech funkčních objektů, obtokové stoky a celkovým zabahněním rybníka. Obnova byla zahájena v říjnu 2004 výlovem a pokácením starých nemocných dřevin na hrázi a březích rybníka. Hráz rybníka byla opevněna kamennou dlažbou a bezpečnostní přeliv byl vyzděn z kamene. Na koruně hráze byla navíc vybudována nová štěrková cesta. Opraveny byly také nábřežní zdi, stejně jako koryto pod přelivem. Historický pískovcový most byl kompletně rozebrán a následně po zpevnění všech konstrukcí opět složen. Kompletní rekonstrukce se nevyhnula ani stavidlu (požeráku) a dělicí hrázce mezi rybníkem a obtokovou stokou. I spodní výpust (stavidlo) byla zrekonstruována takzvaně od základů, její původní tvar však zůstal zachován. Opravu objektů prováděla organizace Lesy hl. m. Prahy.
Další částí rekonstrukce byla oprava dělící hrázky mezi rybníkem a obtokovou stokou, včetně opravy všech mostků a opevnění. Část dělící hrázky byla rozšířena a na její koruně byla vybudována nová štěrková cesta. Součástí hrázky je i snížený přístup k vodě a nově zbudovaná naučná stezka, která vede od hráze až k prostoru ostrova. Dále byla hrázka upravena tak, aby navazovala na rozšířené litorální pásmo (rákosiny). Tato část je klidová a bude sloužit zejména pro živočichy a rostliny vázané na vodní prostředí.

Poslední částí rekonstrukce bylo odbahnění a výstavba ostrova. Po odvodnění rybníka se suchou cestou vytěžilo přibližně 60 000 m³ sedimentu. Část byla využita na výstavbu nového ostrova a rozšíření litorálního pásma, zbytek sedimentu byl vyvezen na okolní pole v Běchovicích a Počernicích.
Pro zpestření mokřadních biotopů bylo na ostrově i v okolí rybníka vyhloubeno několik tůní jako klidové místo pro rozvoj obojživelníků a bezobratlých živočichů.
Závěrečné vegetační úpravy navázaly na celkovou rekonstrukci zámeckého parku. Dosadila se hrázová alej i návodní svah hrázky, podél které byly zároveň vysazeny mokřadní rostliny.

Celkové rozpočtové náklady činily 72 milionů Kč, díky výběrovému řízení a úpravám projektu v průběhu realizace byla dosažena cena cca 57 milionů Kč.
Projekt byl spolufinancován Evropskou unií, Evropským fondem pro regionální rozvoj a MMR.
 
Přírodní park Klánovice – Čihadla
Počernický rybník je součástí přírodního parku Klánovice – Čihadla. Součástí přírodní památky je i část parku u počernického zámku. Park byl založen po roce 1776 z původní ovocné a okrasné zahrady hrabaty Sweerts-Šporky. Dnes zde nacházíme řadu mohutných exemplářů stromů, mezi nimiž převládá dub, a je pravděpodobné, že pochází z doby založení parku.
Na území přírodní památky se nachází více než 186 druhů cévnatých rostlin a 639 druhů vybraných skupin živočichů, což upozorňuje na významnou lokalitu. Řada z nich patří mezi vzácné a ohrožené druhy.
Mělké břehy rybníku jsou lemovány rákosovými porosty, přecházejícími do porostů vysokých ostřic s dominantní ostřicí dvouřadou, ostřicí kalužní a ostřicí říznou. V litorálu rybníka jsou vysoké porosty rákosu obecného, chrastice rákosovité a orobince úzkolistého. Z vodních rostlin se tu nachází např. šejdarka bahenní. Velmi cenná mokřadní olšina s olší lepkavou se vyskytuje ve východní části, kde v úzkém pruhu lemuje rybník a rákosiny.
Na březích Rokytky jsou potom rozsáhlé porosty vrb – vrba popelavá, vrba košíkářská, vrba trojmužná nebo vrba obecná. Místy se vytvořily neprostupné porosty křovin a liánovitých rostlin. Na svazích nad rybníkem jsou vyvinuty přechody k suťovému lesu a dubohabřině, porosty přirozeného druhového složení jsou ovšem místy nahrazeny nepůvodními akáty.
Pobřežní a mokřadní vegetace je významná především pro její využívání jako hnízdiště ptactva i jako odpočinková lokalita na tahu a v zimním období. Z hnízdících ptáků můžeme zaregistrovat např. potápky roháče, kachny divoké, lysky černé, slípky zelenonohé, moudivláčka lužního, rákosníka obecného či strnada rákosního. Z táhnoucích ptáků můžeme při troše štěstí zahlédnout orlovce říčního, kormorána velkého nebo lžičáka pestrého. Spatřit zde také lze ledňáčka říčního, břehuli říční, krahujce obecného, lejska šedého, slavíka obecného, ťuhýka obecného, rorýse obecného a vlaštovku obecnou. Běžně se v území vyskytuje skokan hnědý a zelený – vzácný druh obojživelníka, který je trvale vázaný na vodní prostředí a jehož populace přezimuje v bahně na dně, ropucha obecná a z měkkýšů pak škeble rybničná, velevrub malířský, okružák Anisus vortex či bahenka Viviparus contectus. Z řady druhů brouků zde nacházíme střevlíčky (např. Stenolophus mixtus, Bembidion fumigatum), nebo vzácného nosatečka Eubrychius velutus (na stolístku přeslenatém). Z motýlů jsou nejvýznamnější druhy s vazbou na rákosové porosty, např. zdobníček rákosinový, vrbkovníček mokřadní nebo travařík velký. Také zde můžeme spatřit otakárka ovocného a otakárka fenyklového, kteří jsou vázáni především na ovocné dřeviny nejbližšího okolí.
Bezesporu nejvyšší význam má rybník z pohledu ornitologického. Velmi vás proto prosíme, při průchodu územím mějte svého psa na vodítku. Volně pobíhající psi totiž ruší hnízdící ptáky a znemožňují jim úspěšné vyvedení mláďat.
 
Střípky z historie
Počernický rybník byl zřízen zahrazením mělkého údolí patrně kolem roku 1848 a pak se nejméně po čtyřicet let nevypouštěl. Sloužil k zadržování vody pro níže položené mlýny. Do rybníka se také vozily rybí sádky z okolí, které se pak lovily podle potřeby pro pražské trhy. V zimě byl rybník zase zdrojem ledu pro ledaře, kteří jím zásobovali hospody. Led se vysekával nebo vyřezával pilami v kvádrech. Každá slušná hospoda tak měla na léto „zaledováno“ a zásoby vydržely nejméně do září.
V průběhu 20. století začal být rybník využíván jako klasický chovný a začal se hnojit a pravidelně vypouštět. Mimo chov ryb měl rybník, a doposud má, také velký význam pro rekreaci – v horkých letních dnech se sem v sedmdesátých letech přišlo vykoupat až pět tisíc návštěvníků denně.
Původní výměra rybníka byla 29 jiter a 572 sáhů, tedy 22 hektarů, ale vlivem eutrofizace (nárůstu živin) a zazemňovacích procesů se zmenšila na dnešních asi 17 hektarů.
Počernický rybník se zapsal do dějin světových přírodních věd tím, že u něho byla zřízena první česká terénní laboratoř a současně první hydrobiologická stanice na světě. Stanice zahájila svoji činnost v červnu 1888, s podporou barona Derczényi, majitele panství Dolno-Počernického a mecenáše vědy. Přírodovědci, v čele s profesorem Antonínem Fričem, zde tehdy měřili směr a sílu větru, teplotu vody a vzduchu a na dnešní poměry velmi pečlivě a moderními způsoby zkoumali vzorky planktonních živočichů a řas a rybniční dno. Věnovali se také sledování kaprů.