Poslední snop obilí opustil pole, v Pralese jsme oslavili dožínky

Poslední panák svázaný z dozrálého obilí se konečně dočkal – spokojeně se nechává odvézt ze sklizeného pole, nad nímž se již prohánějí tmavé mraky, a chasa v krojích v dožínkovém průvodu s žebřiňákem nazdobeným kvítím, obilím a pentlemi a s muzikou vesele míří za „pantátou“ a „panímámou“, aby jim předala dožínkový věnec. V našem ekocentru Prales, které jsme otevřeli na jaře letošního roku v pražských Kbelích, jsme tak po prvních žních úspěšně oslavili také první dožínky.


Dožínkovou oslavou se v minulosti tradičně zakončovaly žně. Dožínky se řadily mezi nejvýznamnější lidové svátky, všichni se radovali, že obilí je již sklizené a úroda schovaná a že se ani zimy nemusí bát. První žně našeho pšeničného pole v ekocentru, při nichž si Pražané mohli sami vyzkoušet, co všechno taková práce s kosou obnáší, jsme uspořádali v polovině srpna. Abychom je ale neošidili ani o oslavu, o první zářijové sobotě jsme na žně navázali dožínkami.
Slavnostní průvod se za všeobecného veselí a zpěvu nejprve vydal na pole pro poslední snop obilí, pak zamířil s nazdobeným dožínkovým věncem k hospodáři s hospodyní. A hodný hospodář pokynem odstartoval kolektivní veselici. Návštěvníkům se v tu chvíli otevřela všechna naše připravená stanoviště, která je provedla celým procesem pěstování a zpracovávání obilí – od přípravy půdy a získávání zrna přes mouku až k chutným plackám potíraným medem a povidly, případně česnekem. Některé práce si mohli návštěvníci sami vyzkoušet: Mlátili cepy, aby z klasů vyhnali obilná zrnka, a obhlíželi pokrokovou mechanickou mlátičku, na historickém fukaru obilí čistili a v ručním mlýnku nebo v takzvaném žernovu se zrno umlelo. Z připravené mouky jsme společně hnětli a váleli staročeské placky, které jsme pak, jak jinak, pekli přímo nad ohněm.
Pro zvídavé návštěvníky jsme připravili výstavku historických nástrojů a předmětů používaných v tradičním zemědělství, jako je ruchadlo, jařmo nebo chomout, a ukázku různých druhů obilovin i slaměných výrobků, pro zručné jsme nachystali slaměnou dílnu, v níž si mohli ozdoby ze slámy rovnou sami vyrobit, pro ty nejhladovější, které staročeská placka nenasytila, tu byl stánek s občerstvením, a pro ty, co si rádi hrají, takzvaná mlynářova rozcvička – slalom s pytlem mezi snopy obilí.
K dožínkám v Pralese hrála skvělá cimbálová muzika Kyčera.
Slavnostního předávání věnce se výborně zhostili ochotníci z čakovického sdružení Bílej Mlejn.
Děkujeme všem zúčastněným, že s námi krásnou tradici žní a dožínek v Pralese založili.